Členkou Rosky jsem již 3 roky. Ale jen pasivní, protože Revma liga, kterou jsem v České Lípě před 15 lety založila a jsem její předsedkyní, je pro mne prvořadá.
Až letošní ataka roztroušené sklerózy (RS) mě přesvědčila, že už nemohu cvičit jen zlehka doma, ale musím se do Rosky zapojit aktivněji. Hned první schůzky a cvičení v Rosce ČL mi otevřely nové možnosti v soužití s mojí RS, nové informace a hlavně skvělé lidi. Především předsedkyni Jaroslavu Kudrnovou a místopředsedkyni Zofii Doškářovou.
A právě Zofii se podařilo přesvědčit mě k účasti na Roskiádě v Nymburku i přes moje argumenty, že nejsem sportovní typ a oblíbená cyklistika a plavání je jen hodně rekreační a jen tak pro mne. Pro poslední místo jsem si na Roskiádu rozhodně jet nechtěla. Díky Zofii byla přihláška nakonec podána s tím, že budu pomáhat s organizací, zapisováním výsledků a podobně bez účasti v soutěžních disciplínách.
1.Roskiádu v Čechách zorganizovala Unie ROSKA, u příležitosti 25. výročí založení Unie, ve Sportovním centru Nymburk.
Pohodlnou dopravu do Nymburku vlakem a autem zajistila předsedkyně Rosky v Liberci Veronika Borkovcová.
Po příjezdu nás překvapil upravený rozlehlý areál i moderní interiér. Pohodlné ubytování s balkónem a skvělé stravování nemělo chybu.
Záštitu převzali vicepremiér Pavel Bělobrádek, hejtmanka středočeského kraje Jaroslava Pokorná Jermanová, radní pro sociální oblast Jaroslava Němcová a starosta města Nymburk Pavel Vojtíšek. Všichni jmenovaní nás postupně přivítali, ocenili vysokou účast cca 100 lidí, poděkovali organizátorům i rozhodčím, nám pacientům popřáli hlavně zdraví, radost ze sportu a soutěží. Pan Bělobrádek nakonec zdůraznil důležitost pohybových aktivit, které posilují sebevědomí a jsou přínosem pro vzájemné vztahy. Mluvil ze své zkušenosti, protože je také pacientem s RS.
Roskiáda, inspirována Parkinsoniádou, tím byla zahájena. Soutěžilo se v 11 disciplínách, všude panovala skvělá nálada, i když se někdy úplně nezadařilo. A já? Nakonec jsem
se zúčastnila kromě plavání všech disciplín, protože jsem si uvědomila, že není čeho se bát nebo se cítit trapně, když nevyhrávám. Nejdůležitější je účast, mít radost i z malých úspěchů a hlavně nic nevzdávat předem.
Den končil skvělou divadelní hrou Dámská šatna Divadelního spolku Jiří Poděbrady, dárečky včetně malých baterek pro všechny účastníky, vyhlášením výsledků, medailemi, odměnami a živou hudbou. Všichni se skvěle bavili.
Z celého večera a ze všech zážitků na nás zapůsobilo pěvecké vystoupení děvčat ZUŠ Nymburk. Při písni Titanic a Hallelujah někoho z diváků napadlo rozsvítit malou baterku, do rytmu hudby s ní mávat nad hlavou, okamžitě se přidalo všech 100 lidí v sále, někoho napadlo zhasnout světla, 100 lidí zpívalo s děvčaty hallelujah. Mráz běhal
po zádech. Vznikla tak neplánovaná a neopakovatelná atmosféra plná dojetí a sounáležitosti všech přítomných. Následoval neutuchající potlesk, kterým si diváci vynutili opakování. Znovu vyletěl nad hlavy les mávajících rukou se světýlky, opět zhasla světla, sál se zase rozezněl halellujah a když se rozsvítilo, nechyběly slzy dojetí.
Roskiáda splnila svůj cíl dokonale: pohyb, radost, nestát ani v nemoci stranou
a sounáležitost. Díky.
Jiřina Medková