V pondělí 3.
září 2018 se členové naší organizace Roska Česká Lípa vydali na cestu do Jeleniej
Góry, kam jsme byly pozváni spřátelenou organizací „Towarzystwo chorych na stwardnienie
rozsiane v Jeleniej Górze“. Jedná se o neziskovou organizaci
sdružující především osoby postižené roztroušenou sklerózou.
Po více jak
dvouhodinové jízdě pohodlným autobusem jsme dojeli na místo, kde nás srdečně
uvítala, jménem polské organizace, její předsedkyně paní Ligia Jamer. Vzájemně jsme se pozdravili a po té se nás ujal pan Grzegorz Lustik, kantor místního lycea
a milovník historie Jeleniej Góry, který nás dále provázel cestou do starého
města. Počátky města se datují kolem 2. poloviny 13. století.
V současnosti má město více jak 80 000 obyvatel.
Naší první zastávkou byl kostel Povýšení
svatého kříže, kde nás upoutala nejen rozsáhlost objektu (jedná se o největší
svatyni ve městě) a zejména pak jedny z největších a nádherně zdobených
varhan s téměř 1 700 píšťalami. Vzhledem k tomu, že v době
výstavby (počátkem 18. století) městu chyběly finanční prostředky přispěli na
ní významně nejbohatší měšťané, k jejichž poctě byly pak v okolí
postaveny honosné náhrobní kaple.

Následně jsme pokračovali po tř. 1. máje
přitom nás pan Lustik poutavým způsobem postupně seznamoval z historií města.
Cestou jsme míjeli kostel Svatých apoštolů Petra a Pavla, kapli Povýšení sv. Anny až jsme se dostali k Wojanowské
bráně, na jejíchž pilířích je umístěn, vedle slezského i pruský erb
připomínající dobu začlenění Slezska pod Pruské panství.
Vzhledem k tomu, že 3. září bylo rovněž
začátkem nového školního roku potkávali jsme řadu studentů lycea, kteří svého
kantora upřímně zdravili. V souvislosti s tím jsem si uvědomil jak
důležitá je přirozená autorita učitele, úcta a respekt k němu a vzájemný
dobrý vztah mezi učiteli a žáky. Jsou to jistě jedny z důležitých podmínek
pro efektivní a nestresující průběh vzdělávacího procesu. Omlouvám se za tuto
odbočku, ale domnívám se, že toto zjištění může být pro mnohé z nás
přinejmenším inspirativní.
Naše putování městem pokračovalo návštěvou Baziliky
Svatých Erasma a Pankráce, nejstarší svatyně v Jeleniej Górze. Podle
legendy pochází ze 13. století avšak dostupné prameny hovoří o konci 15. resp.
počátku 16. století.
Dále jsme pokračovali až na Plac Ratuszowy,
který je lemován typickými měšťanskými domy s charakteristickým podloubím.
Odměnou za náš „turistický výkon“ bylo
posezení v Café Clubu, kde jsme společně poobědvali. Vepřová pečínka
s oblohou a pro nás ne běžnou přílohou (noky) chutnala skvěle a také jsme
někteří ochutnali i místní pivo. Po vydatném obědě a krátkém odpočinku jsme se
vydali ke Krkonošskému muzeu, kde je ke zhlédnutí sbírka uměleckého skla a
stálá výstava k dějinám Jeleniej Góry a okolí.
Program naší návštěvy vyvrcholil setkáním
členů obou organizací v zasedací místnosti muzea. Za hostitele nás
přivítala paní Ligia Jamer, která
krátce pohovořila o významu našeho setkání a možnostech další spolupráce. Vyslovila
přání, abychom se pravidelně setkávali, což by bylo jistě přínosem ke
zkvalitnění práce našich organizací.
Za naší organizaci vystoupila předsedkyně paní
Jaroslava Kudrnová, která poděkovala
za pozvání a ocenila připravený program, který byl pro nás velmi přínosný. Poukázala
na společné problémy, které musíme v každodenním životě našich členů řešit
s tím, že spolupráce a výměna poznatků mezi oběma organizacemi mohou
přinést zvýšení efektivity práce na obou stranách.
Poté vystoupila paní Ing. Stanislava Silná, místostarostka města Nový Bor, která
vyzdvihla význam spolupráce organizací k prohloubení vztahů mezi našimi
partnerskými městy. Připustila i další možnosti rozšíření spolupráce obou měst
např. v oblastech školství a sociální. Paní Bc. Jiřina Kubáňová, vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví
MÚ Nový Bor, krátce pojednala o problematice řešené na svěřeném úseku a rovněž
podpořila možnost rozšíření spolupráce mezi oběma městy. V závěru oficiální
části setkání nás pozdravil Naczelnik wydzialu spraw spolecznych, zdrowia i organizacji
pozarzadovych pan Andrzej Marchowski. Ocenil
nastoupenou cestu spolupráce mezi našimi organizacemi a rovněž podpořil
rozšíření spolupráce mezi oběma partnerskými městy i v dalších oblastech.
Našeho setkání byla přítomna i ředitelka muzea
paní Gabriela Zawiła.
K našemu překvapení zahájila neoficiální
část setkání umělkyně paní Honorata
Magdeczko-Capote, která nám zazpívala několik písní, přičemž se doprovázela
na kytaru. Dodala též i jednu pohádku. Naše překvapení bylo o to větší, neboť
zazpívala i dvě písně v češtině (Stojí voják na vartě a Tancuj tancuj
vykrůcaj). Zpěvačky z našich řad se samozřejmě přidaly, což umocnilo
dobrou náladu.
Posezení u kávy se samozřejmě neobešlo bez
sladkého pokušení, kde musím říci, že dortíky a zákusky připravené polskými
ženami byly skvělé. Dodnes se mi zbíhají sliny.
Závěrem lze konstatovat, že naše setkání
proběhlo v příjemném přátelském prostředí a založilo, aspoň doufám, dobré
základy pro příští společné, třeba i pracovní, aktivity. Všichni jsme toho dne
strávili jistě nezapomenutelné okamžiky plné pozitivní energie, což je pro nás
beze sporu přínosem. Získali jsme nové přátele, s kterými se budeme dělit
zejména o naše radosti a vzájemně bojovat i se záludnostmi onemocnění RS.
Těšíme se na další hezká setkání a plodnou
spolupráci.Sluší se též poděkovat všem organizátorům setkání a zvláště paní
Zofii Doškářové, která se výrazně podílela na komunikaci s polskou stranou
a působila celou dobu naší akce jako tlumočník.
Ing. Pavel Březina
 
|