V pondělí 3. září 2018 se členové naší organizace Roska Česká Lípa vydali na cestu do Jeleniej Góry, kam jsme byly pozváni spřátelenou organizací „Towarzystwo chorych na stwardnienie rozsiane v Jeleniej Górze“. Jedná se o neziskovou organizaci sdružující především osoby postižené roztroušenou sklerózou.

Po více jak dvouhodinové jízdě pohodlným autobusem jsme dojeli na místo, kde nás srdečně uvítala, jménem polské organizace, její předsedkyně paní Ligia Jamer. Vzájemně jsme se pozdravili a po té se nás ujal pan Grzegorz Lustik, kantor místního lycea a milovník historie Jeleniej Góry, který nás dále provázel cestou do starého města. Počátky města se datují kolem 2. poloviny 13. století. V současnosti má město více jak 80 000 obyvatel.

Naší první zastávkou byl kostel Povýšení svatého kříže, kde nás upoutala nejen rozsáhlost objektu (jedná se o největší svatyni ve městě) a zejména pak jedny z největších a nádherně zdobených varhan s téměř 1 700 píšťalami. Vzhledem k tomu, že v době výstavby (počátkem 18. století) městu chyběly finanční prostředky přispěli na ní významně nejbohatší měšťané, k jejichž poctě byly pak v okolí postaveny honosné náhrobní kaple.

Následně jsme pokračovali po tř. 1. máje přitom nás pan Lustik poutavým způsobem postupně seznamoval z historií města. Cestou jsme míjeli kostel Svatých apoštolů Petra a Pavla, kapli  Povýšení sv. Anny až jsme se dostali k Wojanowské bráně, na jejíchž pilířích je umístěn, vedle slezského i pruský erb připomínající dobu začlenění Slezska pod Pruské panství.

Vzhledem k tomu, že 3. září bylo rovněž začátkem nového školního roku potkávali jsme řadu studentů lycea, kteří svého kantora upřímně zdravili. V souvislosti s tím jsem si uvědomil jak důležitá je přirozená autorita učitele, úcta a respekt k němu a vzájemný dobrý vztah mezi učiteli a žáky. Jsou to jistě jedny z důležitých podmínek pro efektivní a nestresující průběh vzdělávacího procesu. Omlouvám se za tuto odbočku, ale domnívám se, že toto zjištění může být pro mnohé z nás přinejmenším inspirativní.

Naše putování městem pokračovalo návštěvou Baziliky Svatých Erasma a Pankráce, nejstarší svatyně v Jeleniej Górze. Podle legendy pochází ze 13. století avšak dostupné prameny hovoří o konci 15. resp. počátku 16. století.

Dále jsme pokračovali až na Plac Ratuszowy, který je lemován typickými měšťanskými domy s charakteristickým podloubím.

Odměnou za náš „turistický výkon“ bylo posezení v Café Clubu, kde jsme společně poobědvali. Vepřová pečínka s oblohou a pro nás ne běžnou přílohou (noky) chutnala skvěle a také jsme někteří ochutnali i místní pivo. Po vydatném obědě a krátkém odpočinku jsme se vydali ke Krkonošskému muzeu, kde je ke zhlédnutí sbírka uměleckého skla a stálá výstava k dějinám Jeleniej Góry a okolí.

Program naší návštěvy vyvrcholil setkáním členů obou organizací v zasedací místnosti muzea. Za hostitele nás přivítala paní Ligia Jamer, která krátce pohovořila o významu našeho setkání a možnostech další spolupráce. Vyslovila přání, abychom se pravidelně setkávali, což by bylo jistě přínosem ke zkvalitnění práce našich organizací.

Za naší organizaci vystoupila předsedkyně paní Jaroslava Kudrnová, která poděkovala za pozvání a ocenila připravený program, který byl pro nás velmi přínosný. Poukázala na společné problémy, které musíme v každodenním životě našich členů řešit s tím, že spolupráce a výměna poznatků mezi oběma organizacemi mohou přinést zvýšení efektivity práce na obou stranách.

Poté vystoupila paní Ing. Stanislava Silná, místostarostka města Nový Bor, která vyzdvihla význam spolupráce organizací k prohloubení vztahů mezi našimi partnerskými městy. Připustila i další možnosti rozšíření spolupráce obou měst např. v oblastech školství a sociální. Paní Bc. Jiřina Kubáňová, vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví MÚ Nový Bor, krátce pojednala o problematice řešené na svěřeném úseku a rovněž podpořila možnost rozšíření spolupráce mezi oběma městy. V závěru oficiální části setkání nás pozdravil Naczelnik wydzialu spraw spolecznych, zdrowia i organizacji pozarzadovych pan Andrzej Marchowski. Ocenil nastoupenou cestu spolupráce mezi našimi organizacemi a rovněž podpořil rozšíření spolupráce mezi oběma partnerskými městy i v dalších oblastech.

Našeho setkání byla přítomna i ředitelka muzea paní Gabriela Zawiła.

K našemu překvapení zahájila neoficiální část setkání umělkyně paní Honorata Magdeczko-Capote, která nám zazpívala několik písní, přičemž se doprovázela na kytaru. Dodala též i jednu pohádku. Naše překvapení bylo o to větší, neboť zazpívala i dvě písně v češtině (Stojí voják na vartě a Tancuj tancuj vykrůcaj). Zpěvačky z našich řad se samozřejmě přidaly, což umocnilo dobrou náladu.

Posezení u kávy se samozřejmě neobešlo bez sladkého pokušení, kde musím říci, že dortíky a zákusky připravené polskými ženami byly skvělé. Dodnes se mi zbíhají sliny.

Závěrem lze konstatovat, že naše setkání proběhlo v příjemném přátelském prostředí a založilo, aspoň doufám, dobré základy pro příští společné, třeba i pracovní, aktivity. Všichni jsme toho dne strávili jistě nezapomenutelné okamžiky plné pozitivní energie, což je pro nás beze sporu přínosem. Získali jsme nové přátele, s kterými se budeme dělit zejména o naše radosti a vzájemně bojovat i se záludnostmi onemocnění RS.

Těšíme se na další hezká setkání a plodnou spolupráci.Sluší se též poděkovat všem organizátorům setkání a zvláště paní Zofii Doškářové, která se výrazně podílela na komunikaci s polskou stranou a působila celou dobu naší akce jako tlumočník.

Ing. Pavel Březina

V úterý 10. 7. 2018 navštívilo 25 seminaristů Mezinárodní teologické školy v Římě sklárnu Egermann v Novém Boru. Provozovatelem školy v Itálii je řád Legionari di Cristo. Po ukončení semináře působí jeho absolventi jako kněží katolické církve.

Mezinárodnímu charakteru školy odpovídalo i složení našich návštěvníků, kteří (jak jsme se dozvěděli) pocházejí Irska, Španělska, Mexika, Venezuely, Brazílie, Kolumbie, Srí Lanky, Indie a Nigérie.

Skupinu doprovázelo několik duchovních z Itálie a z české strany pak duchovní farnosti Hejnice pan Mgr. Pavel Andrš a recepční Mezinárodního centra duchovní obnovy (MCDO) v Hejnicích paní Zdena Pavlíčková.

Vzhledem k tomu, že naše organizace ROSKA Česká Lípa již dlouhodobě využívá služeb MCDO v souvislosti s rekondičními pobyty a zmínění seminaristé se účastní několika týdenního soustředění právě v tomto centru v Hejnicích spolupracovalo vedení naší organizace při zajištění jejich návštěvy v Novém Boru.

Po příjezdu skupinu uvítala v prostorách sklárny Egermann předsedkyně naší organizace paní Jaroslava Kudrnová, která současně přítomným představila místopředsedkyni paní Zofii Doškářovou a hospodářku paní Karlu Jínovou.

V prostorách firemní prodejny jsme pak pořídili následující skupinovou fotografii, která bude jistě dobrou vzpomínkou z návštěvy. Samozřejmě jsme pořídili celou  řadu dalších fotografií, které uložíme v archivu naší organizace.

Po prohlídce prodejny pokračoval vlastní program návštěvou jednotlivých dílen rafinačního provozu, čehož se ujaly zkušené průvodkyně. Seminaristé tak měli možnost shlédnout malířky při dekorování skla technikou vysokého smaltu, rytečky a rytce při zdobení výrobků z lazurovaného skla (zde nelze opomenout tradiční techniku rytí resp. zdobení skla z červené lazury, což je unikátní technologie vynalezená v r. 1832 Friedrichem Egermannem). Mezi velmi náročné techniky zdobení skleněných výrobků, které sklárna nabízí, patří bezesporu perokresba.

Dále mohli shlédnout práci brusičů při výrobě hranovaného skla, zoomorfních plastik a dalších.

Následně jsme navštívili i firemní vzorkovnu, kde jsme získali ucelený přehled o vyráběném sortimentu s tím, že seminaristé nám sdělili, že takovouto nádheru dosud neviděli. Obdiv zasloužily např. velké vázy dekorované vysokým smaltem, které vznikly slepením ze 3 dílů.

Po nenáročném přesunu jsme společně, rovněž s původkyněmi, navštívili hutní provoz Hantych, kde skláři produkují sklářské polotovary (surovinu), které jsou dále zušlechťovány v rafinačních provozech různými technikami.

Byli jsme seznámeni s technologií (tedy jenom v kostce) přípravy sklářského kmene včetně přípravy barevek a tavení skloviny. Po té následoval pohled na práci sklářů, kteří svojí náročnou prací vtiskují prvopočátek duše sklářských výrobků. Vedle foukaného skla jsme shlédli i výrobu tzv. hutního skla vyznačujícího se zvláštní technikou zpracování. Viděli jsme rovněž práci držičů forem a odnášíků, následně i chlazení výrobků a jejich prvotní opracování (pukání, obrušování). Někteří odvážlivci z řad seminaristů si také zkusili „fouknout“.

Rovněž jsme neopomněli navštívit formárnu, kde se vyrábějí především sklářské formy, sloužící ke tvarování foukaného skla.

Účastníci exkurse si tak mohli vytvořit komplexní obrázek o náročné práci nejen sklářů ale i ostatních profesí jako jsou malíři, brusiči, kuliči, rytci a další. Někde vzadu nám zůstala skryta práce technologů, sklářských výtvarníků a dalších, kteří rovněž významně ovlivňují charakter výroby Egermanna a do určité míry i úspěch odbytu.

Účastníci exkurse projevili nadšení z rukodělné práce a umění jednotlivých sklářských profesí a konstatovali, že jejich výsledky lze přirovnat k umělecké tvorbě. Vyslovili přání úspěchů firmě EGERMANN a obdiv nad širokým a náročným sortimentem výroby, který snad vykazují jako jediní v naší republice. Tímto firma napomáhá zároveň k udržení tradiční rukodělné sklářské výroby a zachování odkazu předchozích sklářských generací, což je jistě chvályhodné.

Na závěr si mnozí účastníci zakoupili vybrané výrobky, které jim budou připomínat návštěvu jednoho z významných center sklářské výroby u nás. A samozřejmě tímto děkují majitelům a vedení sklárny, že jim exkurzi umožnili a tím i získání nezapomenutelných zážitků.

Ing. Pavel Březina